Přeskočit na obsah

Berta Mühlsteinová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Berta Mühlsteinová
Berta Mühlsteinová
Berta Mühlsteinová
Narození30. července 1841
Velvary
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí24. srpna 1887 (ve věku 46 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníspisovatelka, básnířka a překladatelka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Berta Mühlsteinová (30. července 1841 Velvary[1]24. srpna 1887 Praha) byla česká básnířka, spisovatelka, vlastenka a feministka.

Narodila se do rodiny civilního inženýra a státního úředníka Leonarda Mühlsteina (1797, Praha-1890 Praha)[2] a jeho první manželky Jany, rozené Čermákové,[1] která zemřela krátce po Bertině narození[3]. Otec se podruhé oženil s Annou Mužíkovou (1820–1890), vychovali celkem pět dcer (Anna, Berta, Zdenka, Leontina, Milada) a syna Leonarda.[4] Rodina se stěhovala podle míst otcovy služby do Budína, Velvar, Budyně nad Ohří, Jiřetína pod Jedlovou a České Lípy, po jeho penzionování roku 1864 se přestěhovala do Prahy. Berta dlouhodobě trpěla zdravotními obtížemi plynoucími z vrozené tuberkulózy páteře, již zdědila po matce, proto měla místo školy soukromé učitele. Bezvýsledně se léčila ve Spottově vodoléčebném ústavu.[5]

V roce 1862 vydala v časopise Lada svou první báseň věnovanou úmrtí Boženy Němcové. V Praze se seznámila s Janem Nerudou, Eliškou Krásnohorskou a Karolinou Světlou a vstoupila do Amerického klubu dam, spoluorganizovaném Vojtou Náprstkem. Přednášela tam své básně a předčítala povídky. Účastnila se vlasteneckých akcí a byla emancipovaná.

Podobně také její vlastní sestra Anna[6] a nevlastní sestry Zdenka a Leontina[7] zůstaly svobodné a podnikaly jako soukromnice.

Tuberkulóza páteře nakonec vedla k její předčasné smrti ve věku pouhých 46 let.

Jako básnířka na sebe upozornila roku 1872 sbírkou básní Pohrobky.[8] Svými dalšími literárními pracemi přispívala do časopisů Lada, Světozor, Osvěta, Květy, Lumír, Ruch a Ženské listy. Mezi její nejvýznamnější díla patří romány Na březích Nežárky a Vlasti a tobě! (vyšla prvně v časopise Libuše)[9], dále povídkové soubory Nové povídky a Povídky, novely a arabesky.

Napsala jednu básnickou sbírku a další básně, otiskované v časopisech, kde vycházely také její povídky, arabesky a dva romány. Povídky byly opakovaně vydávány ve sbornících. Její práce jsou sentimentální a romantické, s rysy melancholie. Spisovatelka projevovala hluboký cit, nadšení pro krásu a poezii. Velkým literárním talentem neoplývala, ale ve své době byla oblíbená především u žen.[8][9]

  • Na březích Nežárky (1883)
  • Vlasti a tobě! (1886)

Povídkové soubory

[editovat | editovat zdroj]
  • Povídky, novely a arabesky (1880)
  • Nové povídky (1883)

Básnická sbírka

[editovat | editovat zdroj]
  • Pohrobky (1872)

Mezi její nejlepší básně patří Šedivý vlas, Jezero, Fantazie a Lehká mysl.

Vedle své beletristické tvorby byla také autorkou fejetonů, ve kterých kladla důraz na důležitost ženské emancipace a vlastenectví.

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]